Velkou výhodou termodynamického systému je to, že na rozdíl od klasických solárních panelů, může náš systém pracovat i s nižšími teplotami na vstupu do tč. Klasický panel, aby mohl boiler dohřát například z 55°C na 60°C, musí mít teplotu v kolektoru > 65°C, kdežto u termodynamického systému díky tepelnému čerpadlu stačí výstupní teplota z panelu nižší, dostatečná je již jen okolo 0°C, tč tuto teplotu dokáže zvýšit na 55°C v nádrži (udává se teplota na výměníku do nádrže až 120°C). Při tom se teplota teplonosného média sníží až na -15°C a takto chladné se vrací do panelu. Tam logicky i díky okolní teplotě i bez slunce je médium znovu ohříváno, bere teplo z okolí, a vrací se do termodynamické jednotky. Proto termodynamické panely nemají izolaci – nemohly by fungovat. Takže, zatímco u klasických kolektorů jsou pro posouzení jejich kvality rozhodující tepelné ztráty do okolí, v našem případě to jsou naopak zisky, to samé platí i o potrubí. Z tohoto vyplývá, že zatímco klasické solární kolektory mohou pracovat „jen“ asi 1700 hodin v roce (hodiny slunečního svitu v roce), termodynamický systém to dokáže vždy když je teplota nad -5°C, to je V ČR za rok cca 7000 hodin. S tím souvisí menší nároky na velikost nádrží (nižší ztráty, nižší pořizovací náklady), náš systém hospodárně dohřeje vodu ve dne i v noci, za deště či v mlze.
Jednotky " E " bez vnitřního výměníku mají schopnost pracovat více jak 7000 hodin za rok. Příkon termodynamické jednotky je vyšší než příkon oběhového čerpadla klasického solárního systému, ale i tak celoroční náklady na ohřev vody máme nižší. Solární systémy nejsou schopny dodávat teplo v době bez slunečního záření a vodu je třeba dohřívat. Elektřina je drahá a dohřev pomocí externího kotle je v letních měsících také problematický. Ostatně nyní je toto vyřešeno kombinací termodynamického systému s klasickým solárním okruhem (Thermboil DUO). Vodu ohřívá při slunečním svitu klasický solární okruh, běžné snížení nákladů o 60-70%, o zbytek se stará termodynamika s COP >3, tedy ještě zbylých 30-40% ohřívá maximálně s třetinovými náklady, přitom vše je uceleně v jednom kompaktním celku termodynamické jednotky.
Jednotky " I " s vnitřním výměníkem mají možnost díky získávání tepla z okolí jednotky kompenzovat nízké teploty v zimních měsících. Protože jednotka je vždy umístěna v nezámrzné místnosti, chladivo je vždy dohříváno nad minimální pracovní teplotu a systém funguje celoročně. Vhodnou volbou umístění je navíc zužitkováno ztrátové teplo tam, kde jej nepotřebujeme, například strojovna, kotelna, chodba a pod. Jednotky které tento vnitřní výměník nemají a panel je umístěn venku, jsou dohřívány v době mrazů na přímo, ovšem dnů kdy je celý den teplota nízko pod nulou nebývá ani v našich zeměpisných šířkách mnoho a tento fakt vyrovnává nižší pořizovací cena.
Termodynamické panely přinášejí při umístění na slunci proti tepelným čerpadlům nespornou výhodu vevyužívání levné solární energie, teplonosná látka se rychle zahřívá i při nízkých teplotách. Tím je možno dosahovat daleko vyšších hodnot COP a tedy levnějšího provozu - zpravidla se zkracuje doba ohřevu.
Odstavení systému je zcela automatické po dosažení zvolené teploty vody. Teplonosná látka steče z panelu a potubí do jednotky, nebo se v rámci systému odpaří. Protože v panelu jsou jen páry, nečinnost nezpůsobuje nejmenší problémy jak je znají někteří majitelé solárních panelů.